Pyrotechnické práce

VÍTEJTE NA STRÁNKÁCH GEAP Service s.r.o.

GEAP Service s.r.o.
Horní Zádvoří 244
679 21 Bořitov
Česká republika
IČO: 26878780
DIČ: CZ26878780
zapsaná u:
OR u KS v Brně,
odd. C, vložka 63459

KONTAKTY NA NÁS:

petr@geapservice.eu
geapservice@seznam.cz
tel. +420 776 623 402

www.pyrotechnika-geofyzika.cz
www.pyrotechnickeprace.cz
datová schránka: ers7yjm

GDPR

GEAP Service s.r.o.
Horní Zádvoří 244
679 21 Bořitov

Česká republika
IČO: 26878780
DIČ: CZ26878780
zapsaná u:
OR u KS v Brně, odd. c,
vložka 63459

KONTAKTY NA NÁS:

petr@geapservice.eu
geapservice@seznam.cz
tel. +420 776 623 402

+420 603 858 925
www.pyrotechnika-geofyzika.cz
www.pyrotechnickeprace.cz
datová schránka: ers7yjm

GDPR

GEAP Service s.r.o.
Horní Zádvoří 244
679 21 Bořitov

Česká republika
IČO: 26878780
DIČ: CZ26878780
zapsaná u:
OR u KS v Brně, odd. c,
vložka 63459

KONTAKTY NA NÁS:

petr@geapservice.eu
geapservice@seznam
.cz
tel. +420 776 623 402

www.pyrotechnika-geofyzika.cz
www.pyrotechnicke
prace.cz
datová schránka: ers7yjm

GDPR

LEGISLATIVNÍ ZÁKLADY

Zákon 119/2002 o zbraních hovoří takto: pyrotechnický průzkum je soubor odborných činností při vyhledávání střeliva, munice nebo výbušnin nebo při dohledu při zemních pracích při nichž se očekává nález střeliva, munice nebo výbušnin (zkráceno).

Co to znamená? Mimo jiné to, že zmiňovaná odborná činnost může být vykonávaná pouze firmami (právnickými osobami) s patřičným oprávněním (držitel muniční licence pro pyrotechnický průzkum) a pouze pracovníky, kteří mají patřičné oprávnění (držitel muničního průkazu – provádění pyrotechnického průzkumu). Samozřejmě, týká se to civilních osob; ozbrojené složky státu (policie, armáda) se řídí vlastní legislativou.

Proč to zde uvádíme? Pokud náhodně naleznete munici nebo předmět, který tak vypadá, samozřejmě se neprodleně obraťte na policii, případně na obecní úřad. Pokud potřebujete, nebo vám příslušným úřadem bylo nařízeno nebo doporučeno provést pyrotechnický průzkum (nebo obecně, laicky, pyrotechnické práce – ale ty by mohly zahrnovat třeba ohňostroje a další), vězte, že policie ani armáda až na specifické případy pyrotechnický průzkum neprovádí. Právě tyto práce v naší zemi provádějí pouze specializované soukromé firmy. Tyto odborné společnosti však nemohou průzkumy provádět jen tak, kdy a jak se jim zlíbí – musí splnit další zákonné podmínky, jako vypracovat technologický postup prací, nechat jej schválit na příslušném útvaru policie a zahájení prací ohlásit. Musí také policii odevzdat kopii závěrečné zprávy, která se zakládá do složky. Složité? – jde o nebezpečnou munici a všechny práce s ní spojené včetně nálezů podléhají evidenci; v této oblasti se pořádek vyplatí. Počítejte proto s určitou prodlevou od objednání do zahájení prací, obvykle však v řádu jen několika dní.

Ze zákona však také jednoznačně plyne, že jiné právnické ani fyzické osoby, které potřebná oprávnění nevlastní, nesmějí takové práce provádět. Obcházení zákona se nemusí vyplatit, může být dokonce klasifikováno jako trestný čin.

Na těchto stránkách se budeme věnovat specifické odborné činnosti, definované jako pyrotechnický průzkum. Nakládání s výbušninami včetně jejich ničení, výrobu složí, ohňostroje a další obdobné činnosti, které můžeme nazvat pyrotechnickými, přesahují rámec tohoto webu a přenecháme je tak jiným přispěvatelům.

Proč se v naší zemi pyrotechnický průzkum provádí?
Za jakým účelem, jakými metodami, v jakém rozsahu?

Co stojí takový průzkum?
Kdo a kdy by si tyto práce měl objednat?
Co taková činnost obnáší a jaký je její výsledek?
Jaká jsou u nás pyrotechnická rizika?
Na koho se mám obrátit a co mohu očekávat?

Toto jsou nejčastější dotazy našich potenciálních zákazníků – jednotlivých občanů, sdružení, malých podnikatelů i velkých společností. Jak už z podstaty pyrotechnických prací vyplývá, nejčastějšími zájemci jsou stavebníci, ale také jiné profese – lesníci, také nabyvatelé pozemků v bývalých vojenských újezdech nebo poblíž bývalých muničních skladů a továren. Odpovědi na tyto otázky naleznete také v oddílu → NEJČASTĚJŠÍ DOTAZY (FAQ).

Pyrotechnický průzkum nebo dozor stavebních prací laicky řečeno slouží zejména k tomu, aby se předešlo nahodilému nálezu nebezpečného předmětu a důsledkům, které by z toho mohly vyplynout. To značí, že odborníky v tomto oboru budete potřebovat zvláště tam, kde lze nález s určitou pravděpodobností očekávat – buď z historických událostí, nebo už byl v místě podobný nález učiněn. Pyrotechnický průzkum nepatří mezi nejlevnější práce, to je pravda, ale uvědomte si, komu a k čemu slouží, před čím chrání a kdo za vás lidově řečeno nese kůži na trh. Záleží samozřejmě na vzájemné dohodě, jako ostatně vždy.

To, že si průzkum nebo nález „ošetříte“ vlastními silami, vůbec neuvažujte – následky bývají nehezké a hraní si na hrdiny zhusta vede přímou čarou na hřbitov – pokud vás nebo vaše bližní najdou. Nakonec, pokud si chcete mermomocí ublížit, proč ne, máme demokracii, že, ale výbuch v obydlené oblasti určitě nezasáhne jen vás a můžete způsobit opravdu velké neštěstí. Munice je obecně sofistikovaný, dosti drahý a náročným vývojem prošlý vojenský materiál, který, jak už to holt ve válce bývá, sloužil k ničení a zabíjení – a umí to perfektně, i dnes. Na stáří válečného nálezu a léta od války nikdy nespoléhejte. I maličký kousek, řádově sto gramů, velikosti vašeho prstu, vás zabije, když bude mít váš anděl strážný zrovna volno. Vím, o čem mluvím. Když v roce 2016 začínali pyrotechnici sanaci vybuchlého muničáku v Poštorné, zrovna tam pochovávali zvídavého nálezce projektilu ráže 20 mm – dva centimetry – taková čudla! Taky zemřel až asi za měsíc po výbuchu a asi si to užil… – tak dávejte pozor a uvažujte…

Nemusí jít nutně o munici, která byla použita za války a selhala nebo nevybuchla. Může jít o různé depoty, skládky, tajné sklady, odloženou munici v nelegálním držení, různé úschovy výbušnin, ztracené věci a jiný podobný materiál, který vlastně ani nemusí být nebezpečný, jenom ostrou munici připomíná, jako jsou různé atrapy, makety nebo součásti a úlomky munice, které neobsahují žádné výbušniny.

To však na první pohled nebývá patrné a je dobré se na podobné předměty dívat tak, jako by šlo o tu nejnebezpečnější munici, tedy nevybuchlou – to jest takovou, která byla použita k jejímu původnímu účelu (vystřelená nebo třeba nastražená ženijní), ale z nějakého důvodu nedošlo k její funkci. Její iniciační zařízení je však s vysokou pravděpodobností odjištěné, takže může zareagovat i na velmi malý podnět.

Představa, že od války uplynuly desítky let a munice je tedy nefunkční, je spolehlivou cestou do hrobu nebo v lepším případě do nemocnice. Naopak: zbylá pojistná zařízení iniciátorů mohou být zrezivělá nebo poškozená a některé bojové slože mohou být stářím citlivější. To, že je zvenku munice poškozená, rezavá a špinavá, nemusí mít na její vnitřní uspořádání a funkčnost vůbec žádný vliv.

Kde lze nález munice očekávat? Za normálních okolností, tedy když si upravujete zahradu nebo stavíte domek, nemáte se čeho bát. Možnost nálezu nevybuchlé, tedy velmi nebezpečné munice je obecně krajně nepravděpodobná (ale ze zkušenosti víme, že „nikdy neříkej nikdy“) – ale opravdu není důvod ke strachu.

Ale jsou oblasti, kde takový nález nelze vyloučit, nebo jej můžeme docela reálně očekávat – jsou to zejména oblasti s intenzívními boji nebo nálety v období druhé (někde i první) světové války, bývalé vojenské střelnice a muniční sklady, místa kdysi obsazená „bratrskou“ Rudou armádou a podobné oblasti.

Obecně také platí, že čím větší plocha stavby a hloubka založení, tím pravděpodobnost nálezu roste. Není od věci si trochu projít historii vašeho místa, dnes jsou na internetu i na stavebních úřadech informace dostupné, možná to chce jen si trochu zasurfovat… Také historici i archeologové jsou většinou v obraze. Nebo nám zavolejte nebo napište, konzultace je zdarma a rádi vám vyhovíme.

Pokud v rámci pyrotechnických prací k nálezu dojde, pracovník firmy možnost nebezpečí výbuchu odborně posoudí a neprodleně učiní všechna potřebná bezpečnostní opatření tak, jak vyplývají z legislativy i z konkrétní situace. Rozhodně však nebude činit pokusy nalezenou munici nebo výbušninu nějak deaktivovat nebo likvidovat. To už je práce pro policii, která bude neprodleně k nálezu přivolaná a další opatření učiní už sama, včetně zabezpečení asistence policejní pyrotechnické služby nebo i dalších složek. Policejní pyrotechnik pak zajistí také bezpečný odvoz munice, která je k tomu způsobilá, nebo provede její bezpečnou likvidaci. Za přítomnost policie ani za její další činnost už nic navíc neplatíte, buďte bez obav.

Než ale začneme pobíhat po vašem pozemku, je třeba si připomenout obecně neoblíbená legislativní pravidla: pyrotechnický průzkum si musíte oficiálně objednat a dodat alespoň orientační situační plán (pokud víme přesně, kde chcete hledat, můžeme si jej vytvořit sami). Proč? Pyrotechnický průzkum nelze provádět jen tak „z vody“ – firma musí vypracovat technologický postup, který má zákonné náležitosti včetně kopie objednávky a situačního plánu. Postup musí příslušný útvar Policie ČR schválit, průzkumy podléhají ohlašovací povinnosti, paré zprávy se zakládá do složky firmy. Možná to trochu zdržuje, ale nestavíme hrady z písku, pochopte nás i stát, který nám provádění těchto prací umožnil – možná nerad, ale umožnil.

TROCHA TEORIE

…nikomu neuškodí, jak zní úsloví. Je ale dobré mít alespoň základní povědomí, že pyrotechnický průzkum má svoji metodiku, která se podle účelu prací i podle jejich rozsahu a hloubkového dosahu může značně lišit. V první řadě je třeba si uvědomit, že drtivá většina prací se provádí nepřímým, nedestruktivním způsobem, což ale může zisk správných výsledků limitovat. Není totiž za běžných okolností v lidských silách překopat celou vaši zahradu nebo stavební parcelu, o velkých plochách liniových staveb a mnohdy hluboce uložených těžkých leteckých bombách nemluvě. Základem průzkumu jsou tedy většinou metody založené na plošné metalodetekci nebo magnetometrii. Tam, kde tyto metody nemohou být použity (zastavěné oblasti, průmyslové a jinak exponované oblasti, kde by byly užitečné signály zcela zahlušeny cizími objekty a elektromagnetickým smogem), přichází na řadu dozor stavebních prací nebo jiné, specializované metody průzkumu.

Metalodetekce: je založena na faktu, že když určitým přístrojem – cívkou neboli sondou – vysíláme elektromagnetické vlny nebo pulsy, v uložených kovových předmětech to vyvolá indukované vířivé pole, které můžeme obdobnou (přijímací) sondou měřit. To platí pro téměř všechny kovy, včetně železa a barevných kovů. Podle síly a charakteru odezvy jsme dokonce schopni přibližně určit druh kovu, případně i odhadnout jeho velikost nebo hloubku uložení. Výhodou je dobrá a kvalitní reakce přístroje a poměrně levné vybavení, nevýhodou je (až na výjimky) relativně malý hloubkový dosah, také často nutnost pěšky prochodit v malém rozestupu i veliké plochy. Schopnost obsluhy správně vyhodnocovat získané signály navíc vyžaduje praxi.

Magnetometrie: je metoda založená na přímém měření intenzity magnetického pole Země. V praxi se však využívá tzv. gradient, kdy měříme s párem citlivých sond, nesených (nebo vezených) v různé výšce. Obě sondy měří současně a my získáme rozdíl měřených hodnot. Tím zcela eliminujeme vlastní zemské pole, které nepředvídatelně kolísá (například vlivem slunečních erupcí) a měříme tak pouze projev předmětu pod zemí. Metoda je rychlá a účinná, moderní magnetometry umožňují téměř kontinuální měření na více párech sond současně a je možné i strojní měření. Další výhodou je značný hloubkový dosah pro velkou munici, u bomb v řádu metrů. Nevýhodou je vysoká citlivost na vše železné v okolí a na průmyslové rušení, poměrně nákladné vybavení a citlivost pouze na feromagnetické kovy a některé jejich sloučeniny; na barevné kovy zpravidla metoda nijak nereaguje. Proto se měření využívá hlavně v předběžném průzkumu na velkých plochách a specificky pro vyhledávání bomb.

Další metody: jsou to některé z metod geofyzikálního průzkumu, využívané v pyrotechnice spíš jen pro specifické účely. Například georadar pro vyhledávání sklepů, chodeb a jiných podzemních objektů a konstrukcí, elektromagnetické dipólové profilování pro vyhledávání podzemních železobetonových nebo pancéřovaných objektů nebo depotů kovových předmětů. Dalšími užitečnými pomocníky bývají kamery do dutin, silné neodymové magnety, měřiče vzdálenosti, hloubkoměry a dnes už běžné přesné zaměřování v síti GPS nebo GLONASS. Pro vyhledávání čistých výbušnin, které nejsou v kovových obalech, nejsou zmíněné metody většinou použitelné. Zde se často uplatní různé atmochemické metody průzkumu nebo také cvičení psi.

V poslední fázi průzkumu stejně vítězí klasická metoda: rýč nebo lopata. Zjištěné signály i naměřené magnetické anomálie je nezbytně nutné ověřit, jinak průzkum nemá smysl. Za určitých okolností lze k výkopu využít i techniku, je však nutné postupovat velice opatrně a uvážlivě. Pyrotechnik předmět přesně lokalizuje, obnaží a vyhodnotí. Pokud jde o nebezpečnou munici, uvede v činnost bezpečnostní opatření a přivolá policii, která se postará o další.

Vzhledem k faktu, že pyrotechnické práce jsou řádně povoleny a ohlášeny, a to si dobře ohlídáme, není žádný důvod, proč byste se měli přítomnosti policie na místě obávat.

V dalších oddílech si podrobněji popíšeme různé druhy prací v pyrotechnickém průzkumu.

PŘEDBĚŽNÝ PYROTECHNICKÝ PRŮZKUM

Provádí se většinou u velkých staveb (řádově desítky až stovky hektarů) tam, kde není známá míra kontaminace ploch municí nebo výbušninami obecně. Pro fyzické osoby a menší firmy se nepoužívá – slouží zejména k rychlému posouzení pyrotechnických rizik na celé stavbě: pomůže tak vymezit plochy, kterým je v další etapě potřeba věnovat zvýšenou pozornost.

Metodou je obvykle plošné strojní měření, zpravidla magnetometrické s nižší hustotou dat a výběrem jen zájmových anomálií pro ověření. Nebývá tedy cílem „vysbírat“ všechnu dostupnou munici. Průzkum je rychlý a relativně levnější, na velkých plochách však ušetří náklady na následný detailní průzkum, pokud se ukáže nezbytným. Pro lepší reprezentaci výsledků se podle možností provádí nejlépe až po skrývce ornice, kdy výsledky nezkresluje železný odpad, běžně se vyskytující v orniční vrstvě.

DETAILNÍ PLOŠNÝ PRŮZKUM

Toto je už pyrotechnický průzkum, vhodný v podstatě pro jakkoli velkou plochu, od záboru dálnice a stavbu průmyslové zóny po vaši zahradu nebo stavbu rodinného domu. Jeho účelem je „vyčistit“ zkoumanou plochu od všech předmětů, které by mohly i jen zdánlivě připomínat munici – průzkum totiž v této metodě obecně není selektivní, ověřují se téměř všechny signály, které pyrotechnik detekuje.

Pyrotechnik si před zahájením průzkumu předem prostuduje dostupné historické podklady a zjistí si, jakou munici by mohl na lokalitě očekávat – tomu vyladí svoji metodiku a citlivost na signály. Pokud je signálů málo, může si je hned ověřovat, nebo si pozice vyznačí a výkop provede po dokončení určité části plochy. Výjimkou jsou opravdu jen jednoznačné indikace povrchových velmi malých předmětů (tzv. haraburdí), které svou odezvou indikují například hřebíčky, malé kovové folie nebo velmi drobné úlomky. Pyrotechnik však zpravidla zkusmo ověřuje i tyto signály, aby si byl jistý, že nepřešel zájmový předmět a detektor má „naladěný“ odpovídajícím způsobem. U detektorů se dají sice takové signály skoro úplně odstínit, ale negativem takové „úlevy“ může být ztráta citlivosti nebo hloubkového dosahu přístroje. Přednostně se provádí metalodetekční průzkum, magnetometrie se aplikuje většinou jen tehdy, když se vyloženě vyhledává těžká, hluboko uložená munice nebo bomba a jiné nálezy lze s určitou spolehlivostí vyloučit. Ale pyrotechnik někdy takový průzkum doplní i o klasickou mělčí variantu – pro jistotu.

DOZOR STAVEBNÍCH PRACÍ

To už je určité specifikum – pyrotechnici neprovádějí průzkum v celém rozsahu stavby, ale zaměřují se zejména na strojní hloubení výkopů a jam. Neznamená to však, že jen stojí u výkopu a hledí pod lžíci bagru. I tyto práce mají svoji metodiku, která se přizpůsobuje konkrétní stavební činnosti.

Hlavními důvody, proč se dozor provádí, jsou za prvé fakt, že prostor stavby se nachází na místě, kde by detekce nebo magnetometrie nepřinesly výsledky, zejména pro velké množství rušivých předmětů a objektů, inženýrských sítí atd. Za druhé stavební práce mnohdy přesahují hloubkový dosah detektorů a práce je tak nutné provádět po tzv. bezpečných vrstvách. To značí, že pyrotechnik provede ohledání do hloubky, kterou považuje na lokalitě za dosažitelnou, bagr zeminu odstraní, pyrotechnik znovu provede detekci, a tak až do konečné hloubky.

Tomuto postupu může bránit pažení výkopu – pokud je výkop úzký a pažení je ocelové, nezbývá někdy pyrotechnikovi nic jiného než přes pažení sledovat lžíci bagru, zda nenarazí na podezřelý předmět. Bagrista pak postupuje obezřetně v součinnosti s pyrotechnikem Také je bezpečnější, když lžíce bagru nemá ozuby, ale břit.

DOZOR PŘI PAŽENÍ A PILOTÁŽÍCH

To je specifický problém, obvykle obtížně a komplikovaně řešitelný. Výkopy velkých jam, zejména v zastavěných traktech, někdy vyžadují provedení předběžného zřízení pilotových (milánských) stěn nebo obvodového štětovnicového pažení. Protože se obvykle zasahuje do velké hloubky, obvykle i přes deset metrů a pyrotechnik ani strojník logicky na břit štětovnice nebo vrtáku nevidí, nelze bezpečnost prací vůbec zabezpečit. Praxe sice říká, že nález i velmi těžké bomby lze v hloubce přes šest metrů prakticky vyloučit; výbuch v hloubce několika metrů by však byl v zastavěné oblasti katastrofální – kromě obvyklých ničivých účinků výbuchu by zřejmě došlo k destrukci okolních budov a k přetrhání inženýrských sítí až do vzdálenosti mnoha desítek metrů. Jak na to?

Pokud se provádí vrty, lze se někdy domluvit na průběžném spouštění detekční sondy do vrtu tak, jak je hlouben. Práce to sice dost komplikuje a zdržuje, ale pokud je tento postup možný, tak je bezpečnost prací dobře garantovaná. U zatloukaných larsenů toto možné není, přitom náraz břitu na bombu neřkuli na její zapalovač ji může docela snadno odpálit.

Zde je nutné zřídit pomocnou řadu maloprůměrových vrtů až do bezpečné hloubky a v nich aplikovat magnetometrické sondování. Při dostatečné hustotě vrtů lze bombu bezpečně detekovat, je však jasné, že tyto práce jsou zdlouhavé a velmi nákladné – jak zdlouhavá a nákladná však bude sanace následků výbuchu? O obětech raději nemluvě… V naší zemi jsou města a průmyslové areály, kde byly provedeny i opakované kobercové nálety těžkými bombami o hmotnosti až okolo 1.000 kg a mnoho jich nevybuchlo. Uvádí se, že při tzv. měkkém dopadu mohlo selhat až okolo 10 % všech bomb. Časté jsou také selhávky bomb s chemickými zpožďovači, které jsou dodnes extrémně nebezpečné a značně citlivé na otřes. Několik výbuchů v Rakousku a Německu v posledních letech by mělo být varováním. Stojí to za úvahu, avšak zdá se, že když se dosud nic závažného nestalo, jsme všichni tak trochu ukolébaní.

PRŮZKUM VE VRTECH

V podstatě navazujeme na předchozí kapitolu – pokud je hlouben vrt na území s dopadem bomb, postupujeme obvykle tak, že do vrtu po určitých hloubkových intervalech, tak jak vrtání postupuje, spouštíme magnetometrickou sondu. Nárůst gradientu magnetického pole nás potom varuje, že se blížíme k hledanému cíli, případně že jej zblízka míjíme – sonda má pochopitelně i boční dosah.

Samozřejmě nemusí jít jenom o účelové vrty k pažnicovým stěnám, průzkum lze aplikovat v jakémkoli vrtu od průměru cca 70 mm. Komplikací je, že vrt v průběhu těchto prací nemůže být pažen ocelovou kolonou, ta by výsledky měření naprosto znehodnotila. V praxi však lze po domluvě se stavebníkem dojít k rozumným řešením.

PRŮZKUM NA VODNÍ HLADINĚ A POD VODOU

V rámci výkonu pyrotechnické praxe můžeme narazit na různá zadání. Munice se samozřejmě nenachází jen pod pevným zemským povrchem; k tomu může přistoupit realita, kdy se voda nabízí jako „bezpečný“ úkryt různých nelegálně držených předmětů.

I když kriminální problematiku zpravidla řeší policie, za války se ustupující vojska zbavovala zátěže v podobě munice tím, že ji vhodila do nejbližšího vodního toku nebo rybníka. Specifikem takového ukrývání mohou být i staré studně. Výskyt munice ve vodě můžeme také očekávat ve vojenských prostorech na dopadových plochách střelnic, další lokalitou bývají kdysi bombardované a ostřelované mosty a požární nádrže v bombardovaných továrnách. Nakonec i zmíněný průzkum ve vrtech může znamenat, že sondu bude nutné ponořit pod hladinu podzemní vody. Ta však bývá už z výroby voděodolná, do hloubky až několik desítek metrů.

Průzkum se provádí s ohledem na situaci: je-li možné práce provést z vodní hladiny, je-li na dně jenom munice nebo, jak je běžné, i množství dalšího kovového odpadu, neomezuje-li velká hloubka vody dosah detektorů, leží-li depot na dně nebo je pod sedimentem a podobně. Spektrum řešení je poměrně pestré, od plošného průzkumu z plavidla, použití různých kamer, využití potápěčské techniky a silných magnetů, případně použití vodě odolných detekčních přístrojů a sond, které dnes patří také k poměrně běžnému vybavení firem, které se pyrotechnickým průzkumem zabývají.

PRŮZKUM DEPOTŮ V PODZEMNÍCH DUTINÁCH

Prvním úkolem bývá podzemní dutinu nebo podzemní stavbu najít. Může jít o celé spektrum podzemních prostorů, jako jsou opevněné podzemní sklady, různé historické chodby, sklepení, zasypané studně, krypty církevních staveb a také přirozené dutiny a jeskyně, někdy upravené jako válečné sklady nebo továrny. Podzemním objektem může být i hlubší záhrab, opatřený ostěním jako výztuží, nebo také zákop či podzemní kryt.

K vyhledávání podzemních prostorů mohou sloužit různé metody průzkumu podzemí, které zpravidla nemusíme nutně řadit k pyrotechnickým pracím. Jde o využití různých povrchových metod geofyzikálního průzkumu a sondážních prací, které podrobněji rozvedeme v oddíle → POMOCNÉ PRÁCE. Pyrotechnik, který je k řešení této problematiky povolán, musí však mimo jiná nebezpečí, vyplývající z depotu munice jako takové, zvažovat i to, zda prostor nebyl proti vniknutí zabezpečen nástražným zařízením. Vyhledávání ani deaktivace takových zařízení není běžnou agendou civilních firem, ale s možností zajištění je dobré počítat a je nutné vyvarovat se neuváženého postupu.

PORADENSTVÍ, KONZULTACE A DOPORUČENÍ

Neváhejte nám zavolat, pokud zvažujete využití našich služeb. Stejně se tak na nás nebo na jakoukoli firmu s obdobným zaměřením můžete kdykoli obrátit, když se setkáte s neznámým předmětem, o kterém si nejste jistí, zda může jít o munici. Pokud jste si jistí, tak se, už podle zákona, obraťte přímo na policii. Rozhodně s předmětem nemanipulujte! Dobře uděláte, když si předmět vyfotíte na mobil a můžete tak snímek zaslat na policii nebo nám ke konzultaci. Rozhodně se nebojte, že se vám obvolaný odborník vysměje; ani pyrotechnik si na první pohled nemusí být jistý, co vlastně vidí.

Zajistěte také, aby předmět neodnesl někdo cizí nebo nedejbože dítě. Policie se také nebojte, nález munice (pokud ji záměrně nehledáte) se přihodit může a není to nic trestného. Trestné naopak může být, když nález zatajíte nebo jej někam ukryjete.

Konzultace a poradenství poskytujeme zdarma, pokud jde o základní údaje: jaký požadavek máte, jak dále postupovat, jaké služby poskytujeme a co, případně koho vám doporučíme pro vaši následnou činnost. Můžete nám poslat také rychlý vzkaz prostřednictvím těchto nebo našich webových stránek nebo e-mailem. Pokud spěcháte, zavolejte, můžete i ve volné dny nebo o svátcích. Samozřejmě prosíme, pokud možno ve dne…

Součástí konzultace bude v případě vaší potřeby pyrotechnického průzkumu i obecný návrh prací a orientační cena. Pro každou zakázku vám vždy písemně vypracujeme návrh rozsahu a metodiky prací včetně cenové a termínové rozvahy.

DATA, ZPRACOVÁNÍ A ZPRÁVY

Grafické datové výstupy jsme ve většině případů schopní získat pouze z geofyzikálních metod průzkumu (magnetometrie, případně georadaru nebo dipólových profilování). Metalodetekční přístroje data nezapisují – zejména proto, že neměří přesnou hodnotu konkrétní fyzikální veličiny, ale pouze zjišťují přítomnost indukovaného pole kovového předmětu. Měření pomocí detektorů také většinou neprobíhá na konkrétních měřicích bodech (pyrotechnik jimi „mává“). Pro zákazníka sestrojujeme mapy měřených veličin, zejména gradientů magnetického pole, kde je dobře patrné rozložení jak zájmových, tak rušivých předmětů na měřené ploše. Tyto mapy také slouží jako doklad, že území bylo proměřeno v celé ploše, nebo zda byly některé části vynechány (třeba pro nepřístupnost). Je také ihned jasné, kde se vyskytují takové shluky rušivých předmětů, že pyrotechnik nebyl schopen jednotlivé kusy lokalizovat a navrhuje tam třeba pyrotechnický dozor zemních prací, nebo dokončí průzkum až po skrývce takové zamořené vrstvy.

V dnešní době jsme schopni zpracovat data na místě měření a prakticky ihned po dokončení plochy poskytnout celkový obraz měřeného prostoru. To nám umožní ještě ten samý den provést lokalizaci zjištěných anomálií a nebezpečnost předmětů výkopem ověřit. Průzkum se tak zrychluje a je efektivní, protože zákazník nemusí s prací na pozemku čekat až na dodání závěrečné zprávy.

Po dokončení průzkumu se vždy vypracovává závěrečná (v případě dlouhodobé zakázky případně i průběžná) zpráva. Pokud stavebník potřebuje doložení denního výkazu prací, je obvyklý denní zápis přítomnosti pyrotechnika a jeho nálezů do stavebního deníku. Tam se také může zaznamenat výčet pyrotechnicky bezpečných ploch, jako podklad pro další stavební práce. I tak se skončení prací vždy zpráva vypracuje – jedno paré se pak ze zákona ukládá do složky pyrotechnické firmy, která je vedena na příslušném útvaru policie.

Nálezy nebezpečné munice nebo předmětů, které by mohly hrozit výbuchem, se předají přítomnému policejnímu pyrotechnikovi oproti zápisu do knihy nálezů.

POMOCNÉ PRÁCE PŘI PRŮZKUMECH

Tyto práce mohou bezprostředně předcházet pyrotechnickému průzkumu, nebo mohou být i jeho nezbytnou součástí. V obecné rovině je však za pyrotechnické práce nutně nepovažujeme, pokud nezasahují pod povrch země. Pyrotechnici však musí zabezpečit, aby personál nebo technika, která je k takovému úkonu potřeba, nemohla přijít do kontaktu s nebezpečnou municí nebo výbušninou.

Metoda georadaru: GPR neboli ground penetrating radar má vysílací a přijímací anténu. Vysílá vysokofrekvenční (až stovky MHz) elektromagnetické pulsy a měří se doba návratu odraženého pulsu. GPR je určena na profilování zvrstveného prostředí, ale také dobře vyhledává podzemní prostory, potrubí, základy bývalých budov a konstrukcí atd. Hloubkový dosah se ohybuje obvykle v řádu metrů. Přístroj a software je dosti drahý, přes milion Kč.

Dipólové elektromagnetické profilování – DEMP: přes svůj název se využívá jako plošná metoda, založená na vysílání a přijímání elektromagnetického pole s obvyklou frekvencí v řádu prvních desítek KHz. Zjišťuje zdánlivou měrnou vodivost zemin, kterou lze přepočítat na magnetickou susceptibilitu; takže v některých aplikacích ji lze využít pro magnetometrické účely. Měření, zpracování a vyhodnocení dat je docela jednoduché a rychlé. Využívá se pro hledání podzemních dutin i jiných nehomogenit, inženýrských sítí a velkých kovových předmětů pod zemí. Hloubkový dosah může být přes deset metrů. Cenově jsou některé přístroje relativně dostupné.

Vrtné a sondážní práce: používají se zejména při vyhledávání leteckých bomb, zejména jako příprava pro pilotování nebo zřizování štětovnicových stěn pro zakládání hlubokých základových jam. Mělké sondy mohou sloužit pro ověření vrstev s vysokou mineralizací zemin, které významně ovlivňují zejména metalodetektory. Mělké sondáže můžeme také využít pro ověření pozic například starých zákopů nebo jiných zahloubených objektů (skládek odpadu, základů staveb nebo kráterů po bombách).

Geodetické práce: slouží jednak k vytyčení průzkumných ploch, případně i měřicích pruhů pro provádění plošného pyrotechnického průzkumu, jednak pro zaměření zájmových pozic, jako jsou nálezy munice, pozice podzemních objektů. Mohou být využity pro vytyčení měřicích profilů pro pomocné geofyzikální práce nebo pro ověřovací vrty a sondy, pro zaměření lomových bodů měřených ploch, významných bodů a slouží také k dokumentaci průzkumných prací. Pro zaměření jednotlivých bodů měření se dnes využívá satelitních pozičních systémů (GPS, GLONASS), kterými jsou již moderní měřicí aparatury zpravidla vybaveny.

FAQ (nejčastější dotazy)

Proč se pyrotechnický průzkum vůbec provádí?

I naši zemi zasáhla druhá světová válka, někde hodně tvrdě. Na mnoha místech probíhaly frontové boje, některá města nebo továrny byly podrobeny kobercovým náletům, mnohdy opakovaným. Stále aktivní munice se vyskytuje v působištích sovětské armády, po sametové revoluci se uvolnily některé vojenské prostory a hraniční pásma, někde bouchly muničáky. Zde všude je zvýšené riziko nálezu nevybuchlé, odložené nebo ukryté munice. Ale máme i nálezy z míst, kde bychom je sami neočekávali. Nálezy nebývají nijak ojedinělé, jsou místa, kde jsou naopak běžné a představa, že už je tolik let po válce, že už nikde nemůže nic být, je zcela mylná. Někdy nás docela udivuje, jak jsme těmi léty, kdy se nic nepřihodilo, ukolébaní někdy až do nebezpečného klidu…

Za jakým účelem, jakými metodami, v jakém rozsahu?

Hlavním úkolem je zbavit zkoumaný prostor nebezpečné munice nebo výbušniny, a zabránit tak nechtěnému výbuchu (samozřejmě i v budoucnu). Tomu se podřizuje metodika průzkumu: podle velikosti plochy, podle prací, které na ní mají probíhat a podle očekávaného druhu munice. Rozdíl je, jestli hledáme dělostřeleckou a ženijní munici nebo letecké bomby. Záleží také na tom, zda jde o vyčištění přípovrchové vrstvy nebo se budou zakládat hluboké stavební jámy. Hlavními metodami jsou metalodetekce, přípovrchová nebo hlubinná pro dělostřeleckou a ženijní munici, dále magnetometrie, plošná nebo ve vrtech, zpravidla pro vyhledávání bomb. Mnohdy se aplikuje kombinace více metod. Kde není průzkum možný nebo by nepřinesl žádoucí výsledky, aplikuje se stálý dozor zemních prací. Práce se vždy stanovují podle druhu, rozsahu a hloubkového zásahu činnosti, která se má ve zkoumaném prostoru provádět.

Kdo a za jakých podmínek vlastně smí průzkum provádět?

Policie a armáda provádějí průzkum nebo dozor jen v rámci své legislativy. To znamená, že pro civilní účely provádějí pyrotechnické práce pouze specializované soukromé firmy. Tyto firmy i jejich pracovníci musí být držiteli platných oprávnění k provádění pyrotechnického průzkumu – muniční licence a muničního průkazu. Pokud právnická nebo fyzická osoba, na kterou se s prováděním pyrotechnického průzkumu nebo dozoru obrátíte, nemůže těmito doklady prokázat, nesmí tyto práce provádět a může jít i o trestnou činnost. Navíc riskujete, že výsledky takovýchto prací budou pouze formální – zajištění bezpečnosti stavebních prací bude pouhá fikce. Nemluvě o zodpovědnosti za případnou mimořádnou událost a její následky.

Co taková činnost obnáší a jaký je její výsledek?

Pyrotechnické práce je nutno písemně (nebo elektronicky) objednat. Odborné firmy totiž nemohou jen tak přijet a zkoumat. Musí vypracovat technologický postup prací, který musí následně schválit příslušný policejní útvar. Zahájení prací je nutné ohlásit na příslušné orgány. Pyrotechnici provedou průzkumné práce a nálezy podezřelých předmětů vyhodnotí z hlediska jejich nebezpečí – nález takových ohlásí policii. Deaktivaci, odvoz nebo likvidaci potom zabezpečí policejní pyrotechnik. Spolupráce pyrotechnické firmy s policií je klíčová, pro zajištění bezpečnosti osob i majetku. Je to trochu komplikované a několik dní to trvá, než se k vlastním pracím v terénu dostaneme, ale vyplývá to z legislativy i faktu, že tyto práce jsou z principu nebezpečné a jejich výkon má svoje náležitosti.

Co stojí takový průzkum?

Samozřejmě nejde o nejlevnější práce. Ale vlastní přítomnost pyrotechnika na vašem pozemku je jen jednou z mnoha součástí jeho práce, i kdyby šlo je o pár hodin – pyrotechnik by si vaši oblast měl „nastudovat“, tedy zjistit si, do čeho jde, co může očekávat. Musí také provést všechny legislativní úkony, jak před zahájením prací, tak po nich, včetně odevzdání písemné zprávy na policii. V případě nálezu jej musí ohlásit, zaevidovat a protokolárně předat. A navíc, pyrotechnik musí udržovat odborné znalosti, včetně absolvování různých kurzů, případně přezkoušení. Stát se pyrotechnikem také daleka není krátkodobá a levná záležitost. Pyrotechnik také nese na lokalitě veškerou zodpovědnost za bezpečnost prováděných prací jak svých, tak následných. Takže i jednodenní „výlet“ může přijít řádově na první desítky tisíc korun; samozřejmě záleží na rozsahu, náročnosti prací a také na vzájemné dohodě. Otázkou je, na „kolik“ přijde náhodný výbuch nebo případný postih, když budete šetřit. Nebojte se nás kontaktovat, za poradu a konzultaci nic nedáte.

Kdo a kdy by si tyto práce měl objednat?

Za normálních okolností, tedy když si upravujete zahradu nebo stavíte domek, nemáte se čeho bát. Možnost nálezu nevybuchlé, tedy velmi nebezpečné munice je obecně krajně nepravděpodobná (ale ze zkušenosti víme, že „nikdy neříkej nikdy“) – ale opravdu není důvod ke strachu. Ale jsou místa, kde takový nález nelze vyloučit nebo jej i můžeme očekávat – jsou to zejména oblasti s intenzívními boji nebo nálety v období druhé (někde i první) světové války, bývalé vojenské střelnice a muniční sklady, místa kdysi obsazená rudou armádou a další podobné oblasti. Pokud váháte, zavolejte nám nebo napište, konzultace je zdarma a rádi s vámi problematiku probereme.

Čím je munice nebezpečná? Jak vlastně funguje?

Munice, hlavně ženijní a dělostřelecká, ruční granáty nevyjímaje, má většinou dvě základní součásti: za prvé zapalovač nebo rozněcovač – toto někdy dosti složité zařízení laicky řečeno slouží k tomu, aby to nebouchlo, kdy nemá, zato naopak spolehlivě bouchlo, kdy má. Za druhé má munice zpravidla trhavou (nebo zápalnou, dýmovou aj.) náplň, která koná vlastní práci v cíli (kterým, když si nedáte pozor, můžete být i vy). Zapalovač je problém: pokud je odjištěn, a to u nálezu ve vlastním zájmu vždy předpokládejte, tak mu může stačit hodně málo, aby spustil. Bojová náplň už nebývá tak citlivá, ale vzhledem ke stáří, poškození, chemickým procesům, které v čase mohly proběhnout a zejména k faktu, že náplň zpravidla také obsahuje různé akceleranty a zesilovače detonace, vůbec nespoléhejte na to, že si dá něco moc líbit. Hlavně nevěřte tomu, že stará válečná munice už není funkční – naopak, stářím se její citlivost k podnětu může i zvyšovat, jak náplně stárnou a zbylé pojistky iniciátorů korodují.

Kdo může nalezenou munici zneškodnit?

Zásadně policejní pyrotechnik. Naším úkolem je zejména zajistit bezpečnost zkoumané plochy pro další práce; pokud munici nebo výbušninu najdeme, vyrozumíme neprodleně policii a ta už zajistí vše potřebné, včetně přivolání příslušných složek. Policejní pyrotechnik potom rozhodne, jak s municí naloží, každopádně pro vás a váš majetek bezpečným způsobem. Nemusíte mít obavy: za prvé z policie samotné – když je průzkum legální, je vše v pořádku, za druhé za asistenci policie už nic neplatíte, vše je součástí její obvyklé činnosti.

Nalezl/a jsem podezřelý předmět, vypadá na munici, bojím se – co mám dělat?

Na to jsou jednoduché rady, které vám zajistí další pobyt na této planetě ve zdraví: NIKDY se nepokoušejte s nálezem manipulovat, NIKDY se ho nesnažte někam přenést, NIKDY si nehrajte na hrdiny – těch jsou plné hřbitovy. Už vůbec nález nezatajujte nebo nedejbože nevyhoďte – ohrožujete další lidi, kteří se k tomu jako na potvoru dostanou nevědomky později… Pokud jste přesvědčeni, že jde o munici nebo výbušninu, volejte na linku 158 (nebo euro linku 112) – i když se zmýlíte, policie vám hlavu neutrhne, ani se vám nevysměje – i my na první pohled někdy váháme. Hlavně zůstaňte v klidu a nepanikařte: pokud s nálezem nehýbete, tak když to vydrželo tolik let v klidu, tak teď to jen tak nebouchne – pokud tomu nepůjdete naproti… Pokud se nejste jistí, vyfoťte si předmět na mobil a zavolejte na polici nebo i nám, nález posoudíme a doporučíme další postup.

NEVYBUCHLÁ MUNICE JE SPÍCÍ SMRT

Municí zde na těchto stránkách, které nepovažujme za odborné, můžeme nazývat různý, většinou vojenský materiál a předměty – můžeme do ní zahrnout letecké bomby, střelivo všech ráží, výbušniny, ruční granáty, ženijní materiál a vlastně vše, co by při neopatrném zacházení mohlo způsobit nejen výbuch, ale i požár, popálení, záblesk nebo akustický efekt. Všechny tyto „efekty“ mohou způsobit zranění, smrt nebo značné škody na majetku, pokud se přítomné osoby nebo věci budou nacházet v aktivním dosahu takového jevu.

Munice je zpravidla složitý, velmi sofistikovaný a dost drahý materiál. Na jeho vývoji se, zejména ve válečných dobách, podílely technické a vědecké špičky, ve snaze vyvinout efektivní, spolehlivý a funkční systém, především, jak to pro účely války zkrátka je, určený k zabíjení a destrukci. A podařilo se, věřte nebo ne. Na stáří munice a léta od války, poškození a rez se nikdy nespoléhejte, ve vlastním zájmu. Pokud byla munice použita ke svému účelu (ženijní nastražena, dělostřelecká vystřelena, granáty hozeny), s pravděpodobností hraničící s jistotou jsou pojistné a spouštěcí mechanismy iniciátorů munice alespoň částečně odjištěné. Proč munice v cíli nevybuchla, který mechanismus selhal nebo proč na minu nikdo nešlápl nebo proč nevybuchla, když šlápl, není dobré zjišťovat neodborným způsobem. Je to velmi těžké i odborným způsobem, věřte. Také munice, která nebyla odjištěná, byla třeba pouze odhozená nebo ukrytá, může být velmi nebezpečná – za prvé, po takové době nevíme, jaké chemické a fyzikální procesy mohly způsobit nežádoucí změny, jako zvýšení citlivosti složí nebo korozi pojistných systémů iniciátorů, za druhé nikdy nevíte, co kdo s municí dělal a jak s ní zacházel.

Každopádně, nežádoucí výbuch munice i velmi malé velikosti bývá fatální – spolehlivě vás zabije nebo těžce zraní i velmi malý předmět, pokud jste dost blízko. Právě ty malé předměty, navíc třeba s fosforovou náplní, způsobují velice těžká zranění s doživotními následky. Samozřejmě záleží na druhu munice, každá nemusí být výbušná, může produkovat dým, záblesk, požár atd… ale zblízka to může stačit.

Výbuch, jakožto chemický proces, který když spustí, probíhá úžasně rychle a samovolně, má ničivý tepelný účinek, tlakovou vlnu, způsobí prudký rozlet trosek (i hlíny a kamení) a velké nálože v zemi mohou bořit i seismikou, tedy vlnou, probíhající zemí. U munice obecně navíc dochází k rozletu pouzdra, ve kterém je náplň zpravidla umístěna – samotná trhavina by totiž neměla zdaleka takový účinek, jako uzavřená. Tedy rozlet střepin – zase podle původního účelu a velikosti (hmotnosti, ráže). Trhavá munice má slabší pouzdro a tím také produkuje více drobnějších střepin, tříštivá a protipancéřová se rozletí na málo kusů, které však jsou těžké a zásah jimi je destruktivní. Střepiny mohou z volné pozice létat i stovky metrů daleko a mohou si svou ničivost zachovat na celé dráze letu. Každopádně v mírových dobách a v prostředí naší země by byl nežádoucí výbuch mimořádnou událostí, u velkých ráží neřkuli leteckých bomb i velkým neštěstím s oběťmi a značnými škodami na majetku.

Pokud najdete nebo v rámci zemních prací odkryjete předmět, o kterém si nejste jisti, zda nejde o munici, nic nepokazíte, když budete jednat, jako by o munici šlo. Žádný učený z nebe nespadl, říká pravdivé úsloví a někdy váhá i zkušený pyrotechnik. Zásadou je opět – nepanikařte. A taky se v tom nešťourejte, neoklepávejte kladívkem rez a podobně. Nejste-li si jistí, zkuste se poradit s někým, kdo o tom něco ví – ideální je vyfotit to na mobil a zavolat nám nebo přímo na policii, jak vám nakonec i zákon velí. Nebojte se, nevysmějí se vám – je to i pro ně lepší než vás odněkud seškrabávat. Pokud má předmět válcový tvar, který se ke konci zužuje, je dost pravděpodobné, že může jít o dělostřelecký granát. Také kruhové a oválné předměty nemusí být vždy různými součástkami strojů, i když většinou tomu tak je. Pokud jste předmět nalezli ve vrstvě mladých navážek nebo na mladé skládce daleko od vojenských prostorů a bývalých muničních fabrik, je nepravděpodobné, že jde o munici. Ve vlastním zájmu však raději počítejte s tou horší variantou a do ničeho se bezhlavě nehrňte. Opravdu není kam spěchat – nález nástrahy, která může explodovat samovolně, lze prakticky vyloučit – mimo případu, že něco takového najdete v odložené tašce na náměstí a podobně.

A pamatujte – hlavní je nevzbudit spící smrt…